Karma

(sans.karman = čin) pův. ve významu čin, rituální oběť, pak zákon universální kauzality, zřetězení příčin a následku. Znamená jak fyziologické a psychické napětí, tak i popudovou sílu, která je výsledkem fyzických a psychických činností - pokud byli opřeny o jáství, které se cítilo jejich vykonavatelem. Tato popudová síla, projevující se skutky, vytváří jako zpětný účinek charakter i povahu prožívání, ale i okolnosti prostředí, v nichž člověk žije. Zakládá se na principu zachování energie, odrážející se v psychice. Může se vysvětlovat buď jako výsledek duševního napětí provázejícího skutky, nebo také jako doznívání volního napětí, které v každém živém tvoru zanechává činnost a které se potom projevuje jako náchylnost k opětovnému vykonávání dalších činů, povahově odpovídajících předcházejícím skutkům nebo volnímu napětí. Tak vzniká koloběh dění, věčně účinkujících karmanů, jejichž kvalitativní nebo povahová základna má přesně vymezený rozsah.

Činností se tedy bytost zapřádá psychicky i morálně do jistého fyzikálního prostředí nebo pole. Vyprostit se může pouze duševní odpoutaností od vlastní činnosti, ať to je činnost, jíž se člověk dopouští s ohledem na domněle nezbytné hájení existence, nebo činnost, k níž je nucen z vyšší moci např. státní, ve válce apod.

Jelikož napětí vyvolávané činy působí mechanicky, je karma, která je jeho výsledkem, vlastně nejvýš spravedlivou odezvou zejména toho, co člověk vykonává s kladným poměrem k tomu. Dokonalý indiferentismus v poměru k vlastnímu konání člověka psychicky oproštuje od výsledného napětí z činnosti a to je také způsob, jímž se každý může vyhnout tvoření a působení výsledné karmy.

Psychické napětí, které je výsledkem citových , mentálních a duševních vzruchů nebo emocí, je vždy jistým a přirozeným následkem činností. Ale člověk může duševně od každé činnosti abstrahovat a tím se vyvarovat vytváření nosných vln nebo napětí, na kterých se zažehuje uvědomování a idea já. Tím je také vytvořena operativní základna pro působení na karmu, která člověka může vždycky obelstít tím, že se stává základnou pro jeho sebeuvědomování. Ale abstrahovat od činnosti je možné pouze tehdy, když je člověk mravně tak silný, že ho osobitost neovládá, nýbrž jí on sám vládne. Proto je panství nad karmou závislé právě na aktech odosobnění. Kdo není schopen se odosobnit, u toho můžeme předpokládat úplnou závislost na karmě, byť se domnívá, že tomu tak není. Karma je totiž činitel fyzikální a proto reálný.

Výsledné psychické napětí vyvolané činností, k níž byl dán podnět žádostí o výsledku práce. Ale žádost po výsledku práce může být buď zcela novým rozvlněním psychické hladiny, nebo novým popudem k dosažení opětného duševního rozechvění, když na základě "shody okolností byl člověk uveden do situace, v níž byl případně pouze nucen vykázat činnost. Vzhledem k tomu je příčiná karma to, co jogíni nejvíce sledují. Právě tato karma, pokud není naprosto novým rozvlňováním duševní hladiny, je pouze novým a novým jejím bičováním. Tím také svědčí o zapředení člověka do nekonečného proudu dění, v němž nemůže skončit otroctví subjektu ve vztazích k zevnímu světu, protože je toto dění v životě mocným činitelem. Proto musí být karma příčinná zastavena. Toho se dosáhne buď úplným duševním neúčastenctvím na činnosti, již je člověk nucen se dopouštět, nebo také mocným sebepřesvědčováním, že činitel i činnost jsou ničím. Tento druhý způsob se zpravidla lépe hodí k použití, protože činnost vyžaduje alespoň minimální účastenctví, jestliže má být významná. Např. ve válce musí být vojín vnitřně účasten na boji, zejména je-li boj prudký. Proto musí boj (činnost) i sebe (činitele) považovat za nic; případně bojem i sebou opovrhovat. Tím se karma příčinná nebude vytvářet, anebo alespoň na něho nebude působit.

Jiným postupem k likvidaci příčinné karmy je odevzdávat všechnu vykonanou práci Bohu. I tímto způsobem ztratí činnost záchytný bod, svou osu, já, a stane se tzv. činností samou o sobě, to je bez významu pro činitele. Pak zůstane činitel "bez hříchu";jeho činnost bude pouze splácením karmického dluhu, jehož výsledkem bude bdělost a čilost a také žádné karmický závazek, pro nejž se musel činitel znovu zrodit, čili ani činnost ho nepřipraví o příp. již dosažený stav, zvaný spása.

Neuvědomělé psychické napětí, které se životní náhodilostí nebo děním ruší. Charakter této karmy však bude zachován jen za předpokladu, že se člověk na životních nahodilostech nebo děních citově nezúčastní, čili nechá je probíhat jako "nutné zlo", nebo jako "milí pozdrav boží", nebo ve vyšším stupni duchovního vývoje jako pouhé nic, což se rovná poměru dřeva k nějakému jevu nebo dění.

Po vybití výsledné karmy nezbývá v psychické soustavě nic, co by se jevilo jako fyzikální stopa minulého dění, čili jako karma příčinná. a jsou-li všechny životní děje nebo náhodilosti takto stráveny, jsou vytvořeny podmínky pro vznik a rozvoj duševního uvolnění: to pak vrcholí v evidentním zjištění, že bylo dosaženo vnitřního osvobození, které odpovídá správným představám o spáse.