Zdá se mi to, nebo všechny ty "úžasné" teorie o stvoření světa, spasení a o duši jsou stále jedna a ta samá písnička, se stále stejnou melodií, kde se jen čas od času mění slova refrénu?
Co vlastně věřící vede k tomu, že něčemu věří ( a to i navzdory faktům a nesrovnalostem, které je doslova kamenují ze všech stran)?
Co dává věřícímu jeho víra?
Proč se upíná k něčemu, co je neobhajitelné a pokud je jich víc a získají nějakou moc, jsou pak schopni likvidovat kohokoliv, kdo jen trochu nesouhlasí?
To je přece zřejmé. Věřící většinou vede k víře rodinné prostředí. Mnohem zajímavější jsou ti, kteří jsou z ateistické rodiny, a přesto se stali věřícími. Takových se ptej.
Můj příspěvek: To je můj případ. Kdysi ateisticky vychován, spíše ve škole, doma se tyto záležitosti neřešily vůbec. Když jsem začal cvičit bojové umění, došel jsem postupem doby k technikám, které ateisté nazývají šarlatánstvím a pavědou a tvrdí o nich, že nefungují. Já si v praxi vyzkoušel, že se mýlí a ateismus dostal první podstatný šrám. Díky bojovým uměním jsem se také začal zajímat o buddhistickou cestu, tedy podle většiny definicí ateismu jsem byl stále ateista (i když nepopírající akupunkturu, energii, taiči, meditaci a jiná "šarlatánství") Před několika lety jsem se seznámil s duchovní bytostí, která mi pomohla na mé cestě. Takže další hřebíček do rakve ateismu, i když ateismus se vymezuje oproti křesťanství, takže teoreticky, podle některých jeho definic, bych jím i nadále mohl zůstat. Před několika měsíci jsem objevil tato ateistická fóra a řekl si: "Hle ateisté, mluví stále o vědě a vědeckém přístupu, trochu si vyzkouším, co jsou vlastně zač." Po pravdě řečeno mne zklamali. Při diskusi jsem zjistil, že názorově nejblíže zde mám ze zdejších diskutujících ke křesťanům, kteří nejsou dogmatickými fanatiky, ale pojímají křesťanství volně, bez dogmat.
Odpovědi: ochotni připustit existenci | poupravit pár nepřesností | hlas v hlavě